Cukrovka a tahitský noni džus
Mnozí lidé jsou překvapeni, když se dozví, že největší zabiják třetiny národa je cukrovka. Stojí hned za srdečním a cévním onemocněním a za rakovinou. Naštěstí mnohé z nepříznivých účinků cukrovky na lidské tělo mohou být kontrolovány. Protože neexistuje žádný lék na odstranění této nemoci, jsme vděčni za to, že udržením krevního cukru na normální hladině je možné významně snížit dlouhodobé komplikace cukrovky, jak ukazují i vědecké studie.
Tělo člověka s cukrovkou není schopné řádně přeměnit potravu na energii. Příčinou tohoto problému je nedostatečná tělesná produkce nebo využití hormonu zvaného inzulin. Existují dva typy cukrovky – typ I a II. U typu I tělo produkuje málo nebo žádný inzulin. Nazývá se také juvenilní cukrovka, protože obvykle začíná v mladším věku a má mnohem těžší průběh. U typu II tělo produkuje dost inzulinu, avšak ten není schopen vstoupit do buněk těla a přeměnit cukr na energii. U typu II má tělo potíže řádně zužitkovat tuky a bílkoviny. Tento typ je běžnější, činí až 90 %, a je zmiňován jako cukrovka lidí staršího věku. Oba typy rozdělují určité příznaky. Nejběžnější jsou nedostatek energie, únava, zvýšený pocit hladu a žízně, ztráta tělesné hmotnosti, časté močení, rozmazané vidění, pocity na zvracení, slabost či bolesti břicha. Víme, že cukrovka je dědičné onemocnění. Vědci se domnívají, že onemocnění může být důsledkem špatné funkce jednak endokrinního (hormonálního) a jednak imunitního systému. Velmi podrobné testy v současnosti umožní objevit chybné obranyschopné protilátky v krvi před tím, než člověk vykazuje příznaky cukrovky. U některých lidí mohou takové protilátky evistovat v krvi mnoho let před vypuknutím příznaků cukrovky. Tato opožděná (spící, lag) fáze je známá jako předcukrovkový stav. Tento stav může být zjištěn i u jiných endokrinních onemocnění jako onemocnění štítné žlázy (Hashimotova struma) a nadledvin (Addisonova choroba). Tyto nemoci se mohou vyskytovat dohromady a nazývají se Schmidtův syndrom. Vědci zjistili, že mnozí pacienti s tímto syndromem měli v krvi také protilátky související se vznikem cukrovky.
Domnívám se, že jeden z příznivých účinků rostliny noni (Morinda citrifolia) je působení na slinivku břišní, která produkuje inzulin, a na imunitní systém. Vědecké studie potvrdily, že noni podporuje zdravý imunitní systém. Buď tím, že zvýší jeho činnost nebo nastartuje “lenošící” imunitní systém. Noni též může podpořit a posílit samotné buňky orgánů a to tak, že obnoví nemocné a poškozené buňky slinivky břišní a nebo pomůže tělesným buňkám přijmout a využít cukr a přeměnit ho na energii. Konečně pití noni džusu může pomoci člověku s cukrovkou zlepšit obtíže oční a cévní a s nimi spojené další problémy. Noni podporuje v těle tvorbu oxidu dusíku, který má příznivý vliv na stav krevních cest. Je nutné uvést, že v dietě člověka s cukrovkou se započítává denní příjem všech cukrů – tedy i přirozených obsažených v noni džusu. Na originálním balení tahitského noni džusu je uvedeno, kolik přesně cukru obsahuje jedna dávka. Je třeba započítat denní množství vypitého džusu do diety. Tahitský noni džus je přirozená potravina a neměl by významně změnit hladinu krevního cukru člověka. Přesto je důležité sledovat hladinu krevního cukru nejlépe 2x denně – ráno nalačno a odpoledne cca kolem 16. hodiny. To ukáže, jak vaše tělo zpracovává cukr, reaguje na noni džus a na vše co za den sníte a vypijete. Zapamatujte si, že u cukrovky typu I nic nenahradí podávání inzulinu – ani noni džus. Ten může časem umožnit snížení dávkování inzulinu, ale o tom musí rozhodnout výhradně váš ošetřující lékař!
V mém průzkumu jsem zaznamenal 4 232 lidí s cukrovkou, kteří pravidelně užívali tahitský noni džus. 3 555 z nich (tj. 84 %) pozorovalo významné zlepšení obtíží a stabilizaci hladiny krevního cukru. Průměrné denní množství vypitého noni džusu u těch, kteří pozorovali zlepšení, bylo 3x 30 ml – nejlépe rozdělených do 2-3 dávek (ráno nalačno, před obědem a před večeří) a započítaných do denní diety.
ZDROJ: MUDr. Dana Chvátalová dle amerického originálu brožury MUDr., PharmDr. Neila Solomona: Tahitský noni džus – jak mnoho, jak často a proč (2001)
